Řím V. Vatikán na dvakrát

Do Vatikánu jsme měly naplánováno jít přesně uprostřed našeho týdnu v Římě. Předem jsme si koupily vstup do vatikánských muzeí, jelikož jsme měli v hotelu naprosto skvělého recepčního, věděly jsme kam ject metrem a kde vystoupit, aby byla cesta do Vatikánu, co nejsnazší. Po brzkém vstávání a snídani v hotelu, jsme vyšly směr metro.

Naše první zkušenost s římským metrem byla dle očekávání, první narvanou soupravu metra jsme si nechaly s hrůzou v očích odjet a vzájemně se ubezpečily, že do té další se dostanem jakkoliv, protože se do Vatikánu jinak nedostaneme.

Co mě zaujalo ve srovnání s naším metrem, jsou turnikety pro označení jízdenky, přes které se díky vysoké plastové bráně nedostanete bez označení lístku k nastupištím metra.

Opět se opakoval známý jev od Colossea, jakmile vystoupíte z metra na stanici Lepanto, všude jsou pracovníci města? Vatikánu?, kteří Vás směřují správnou cestou. Mylně jsme se domnívaly, že koupené vstupenky do Vatikánských muzeí platí i pro vstup do Vatikánu a baziliky sv. Petra. Omyl, spěchaly jsme ke vstupu do muzeí, který byl na určitou hodinu. Po cestě jsme viděly dlouhou frontu lidí stojící kolem hradeb Vatikánu na vstup do muzeí. Polévalo nás horko, že místo ve frontě se stane i naším osudem. Ale i zde se vyplatilo mít vstupenky koupené předem. Pohodlně jsme předešly celou frontu ukázaly vsupenky a byly jsme nasměrovány k příslušnému okénku, pro vyměnění tištěné vstupenky z domova, za tu oficiální. 

Po návštěvě muzeí jsme se rozhodly, dát si oběd. Byl trošku oříšek najít restauraci v bízkosti vstupu do Vatikánu, která není plná nebo extrémně drahá. Po obědě jsme se vydaly ke vstupu do Vatikánu, před námi neuveřitelná fronta, nad námi spalující slunce. Po 10 minutovém stání, jsme se otočily směr metro s rozhodnutím, že zítra ráno nás tu mají zase.

Po příjezdu na hotel jsme zjistily, proč se fronta ani nehnula, ne že by snad jindy před vstupem do Vatikánu fronty nebyly. Papež byl ve Vatikánu, a tak nikoho nepouštěli dovnitř.

Druhý den jsme pár minut po 7 hodině procházely bezpečností brány do Vatikánu, bez front a s minimem turistů kolem. Po prohlídce bazilky sv. Petra, která je naprosto dech beroucí, až ve mě vyvolávala svou mohutností spíš depresivní pocity, jsme zamířily ke vstupu do kopule sv. Petra. Veřte mi, že koupit si vstupenku s možností vyject ke kopuli výtahem, nebude litovat ani průměrný příznivce zdravého pohybu, stále Vás bude čekat docela krkolomný výšlap směr vrcholek kopule. Papat víc zmrzliny a pizzy, možná bych měla problém, některé pasáže schodů projít.